Monor (Monori Járás)
Monor je město v Maďarsku v župě Pest, nacházející se asi 21 km jihovýchodně od Budapešti. Je správním střediskem stejnojmenného okresu. V roce 2018 zde žilo 18 084 obyvatel, z nichž jsou 87,6% Maďaři.
Kolem Monoru protéká kanál Monori(24-es)-csatorna, který se vlévá do potoka Vasadi(2-es)-főcsatorna. Ten spolu s potokem Szilassy-csatorna vytvoří potok Vasadi-csatorna, který se vlévá do potoka Gyáli(1.)-csatorna, který taktéž pramení v Monoru. Ten se v Budapešti vlévá do Dunaje.
Poblíže Monoru se taktéž nacházejí města Gyömrő, Pilis a Üllő. Pomocí silnic 4, 3111, 311 a 4605 se lze z Monoru dostat i do obcí Csévharaszt, Gomba, Monorierdő, Péteri a Vasad.
Monor a jeho okolí bylo osídleno po poslední době ledové. Nejstarší stopy lidské kultury (kamenné sekery vystavené dnes v místním městském muzeu) pocházejí z mladší doby kamenné. V roce 2001 byly při výstavbě nové čistírny odpadních vod odkryty stopy osídlení a kultovního hřbitova z doby měděné (3200–2000 př. n. l.). Byly také nalezeny pozůstatky hřbitova Sarmatů. Jeden menší archeologický nález se vztahu na dobu příchodu Maďarů do Karpatské kotliny. V současné době je ve městě a okolí známo 12 archeologických nalezišť. Středověké město se rozvíjelo nejspíše v oblasti dnešní městské knihovny, zničeno bylo nejprve tatarským vpádem v roce 1241. V roce 1546 se turecké daňové záznamy zmiňují o existenci sídla, takže lze předpokládat, že v této době již bylo zahrnuto do území Osmanské říše v souvislosti s tureckým dobýváním Uher. I když postupně rostla suma, kterou místní správci od obyvatel vymáhali, byl Monor několikrát během turecké okupace opuštěn. V roce 1661 byl zcela zničen. Až na počátku 18. století došlo k opětovné kolonizaci a obnově sídla, které již roku 1701 čítalo přes sto obyvatel. Nedaleko původního Monoru se také nacházela Nová Ves, která nicméně v této době zcela zanikla a její kostel v 19. století se změnil nejprve v ruiny a poté zcela zmizel.
Během Rákócziho povstání bojovalo na straně protihabsburského vojska celkem 22 místních obyvatel. V první polovině 18. století byly podmínky velmi krušné; obyvatelstvo kosily časté epidemie moru a dalších nemocí. Počet obyvatel se tak pohyboval mezi několika desítkami až zhruba stovkou lidí. V roce 1753 do města přišli katoličtí kolonisté z Německa, kteří si zde o několik let později postavili vlastní kostel. Pro něj si přímo ve městě vypálili vlastní cihly.
Kolem Monoru protéká kanál Monori(24-es)-csatorna, který se vlévá do potoka Vasadi(2-es)-főcsatorna. Ten spolu s potokem Szilassy-csatorna vytvoří potok Vasadi-csatorna, který se vlévá do potoka Gyáli(1.)-csatorna, který taktéž pramení v Monoru. Ten se v Budapešti vlévá do Dunaje.
Poblíže Monoru se taktéž nacházejí města Gyömrő, Pilis a Üllő. Pomocí silnic 4, 3111, 311 a 4605 se lze z Monoru dostat i do obcí Csévharaszt, Gomba, Monorierdő, Péteri a Vasad.
Monor a jeho okolí bylo osídleno po poslední době ledové. Nejstarší stopy lidské kultury (kamenné sekery vystavené dnes v místním městském muzeu) pocházejí z mladší doby kamenné. V roce 2001 byly při výstavbě nové čistírny odpadních vod odkryty stopy osídlení a kultovního hřbitova z doby měděné (3200–2000 př. n. l.). Byly také nalezeny pozůstatky hřbitova Sarmatů. Jeden menší archeologický nález se vztahu na dobu příchodu Maďarů do Karpatské kotliny. V současné době je ve městě a okolí známo 12 archeologických nalezišť. Středověké město se rozvíjelo nejspíše v oblasti dnešní městské knihovny, zničeno bylo nejprve tatarským vpádem v roce 1241. V roce 1546 se turecké daňové záznamy zmiňují o existenci sídla, takže lze předpokládat, že v této době již bylo zahrnuto do území Osmanské říše v souvislosti s tureckým dobýváním Uher. I když postupně rostla suma, kterou místní správci od obyvatel vymáhali, byl Monor několikrát během turecké okupace opuštěn. V roce 1661 byl zcela zničen. Až na počátku 18. století došlo k opětovné kolonizaci a obnově sídla, které již roku 1701 čítalo přes sto obyvatel. Nedaleko původního Monoru se také nacházela Nová Ves, která nicméně v této době zcela zanikla a její kostel v 19. století se změnil nejprve v ruiny a poté zcela zmizel.
Během Rákócziho povstání bojovalo na straně protihabsburského vojska celkem 22 místních obyvatel. V první polovině 18. století byly podmínky velmi krušné; obyvatelstvo kosily časté epidemie moru a dalších nemocí. Počet obyvatel se tak pohyboval mezi několika desítkami až zhruba stovkou lidí. V roce 1753 do města přišli katoličtí kolonisté z Německa, kteří si zde o několik let později postavili vlastní kostel. Pro něj si přímo ve městě vypálili vlastní cihly.
Mapa - Monor (Monori Járás)
Mapa
Státní území - Maďarsko
![]() |
![]() |
Maďarská vlajka |
Maďarsko je mnoha lidmi vnímáno jako země lázní, vína, ostrých jídel a specifického jazyka. Dnešní tvář Maďarska vznikla kombinací mnoha vlivů, jak z původního domova Maďarů na Uralu, tak nejrůznějších vlivů evropských, a to jak z oblastí západních, více však z oblastí na jihovýchod od země, zvláště během dlouhé doby, kdy byla značná část Uherska obsazena Osmanskou říší. Asi nejtypičtějším znakem původu Maďarů je jejich jazyk. Maďarština, která patří k ugrofinské jazykové skupině, je vzdáleně příbuzná několika jazykům, kterými se mluví na severu a severovýchodě Evropy (finština, estonština, komi aj.). Nejpodobnější jazyky se dochovaly ve zbytcích v ruském Chantymansijském autonomním okruhu na západní Sibiři. Maďaři, vedení Arpádem, přišli do Evropy koncem 9. století. Od té doby jsou Maďaři a jejich Maďarsko nedílnou součástí Evropy. Novodobé dějiny Maďarska jsou například těsně spjaty s českými, slovenskými, rakouskými i balkánskými dějinami.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
HUF | Maďarský forint (Hungarian forint) | Ft | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
HU | Maďarština (Hungarian language) |